Tvrz a zámek ve Velemyšlevsi

Úvod
Obecní úřad
  • Informace OÚ
  • Úřední deska
  • Historie
  • Velemyšleves
  • Památky
  • Současnost
    Kontakty
    Vyhlášky
    Fotogalerie

    Velemyšlevská tvrz vznikla zřejmě již počátkem 14. století. Stávala na břehu potoka v severozápadním cípu pozdějšího zámeckého parku. O její stavební podobě prakticky nic nevíme, neboť do dnešní doby z ní zbyla jen nezřetelná vyvýšenina. Výsledkem dvou povrchových terénních průzkumů lokality v květnu 1987 a v srpnu 1995 bylo zjištěno, že tvrziště tvoří nenápadná vyvýšenina v bývalém zámeckém parku, mající v půdorysu podobu oválu s horní plošinou rozměrů 6 a 7 metrů a při patě 10 x 12 metrů. Vzhledem k jeho velkému poškození je nejen nemožné určit způsob původní zástavby, ale dokonce ani tvar a způsob opevnění jádra bývalé tvrze. Vzhledem k blízkosti potoka lze očekávat, že se jednalo o tvrz opevněnou vodním příkopem, ovšem tento předpoklad se nepodařilo doložit.

    Během 16. století byla původní tvrz nahrazena tvrzí mladší, stávající pravděpodobně kresba v místech pozdějšího zámku. Mimo zmínek v pramenech o ní  nevíme vlastně rovněž nic. Nejstarší známé zobrazení zámku Velemyšleves z roku 1834 od A. Preysse (na obrázku) sice zachytilo v jeho sousedství vysokou, zřejmě okrouhlou věž, ovšem zda tato věž skutečně patřila bývalé tvrzi a stála ještě počátkem 19. století, či zda šlo o autorovu fikci, se dosud nepodařilo spolehlivě zjistit.

    Dobu, kdy zanikla mladší velemyšlevská tvrz lze pouze hypoteticky spojit s obdobím po roce 1623, kdy statek vlastnila jezuitská kolej v Chomutově. Za ní byla její nevyhovující budova jistě stržena a nahrazena novostavbou zámku, sloužícího potřebám správy církevního zboží a obytným účelům členům řádu při jejich návštěvách majetku. Dobu její výstavby se dosud nepodařilo určit. Snad ji lze spojit s doloženou stavební aktivitou jezuitů ve třicátých letech 18. století, kdy prokazatelně vznikla rozměrná sýpka (jejíž vstupní průčelí zdobí kartuše s letopočtem 1736) a místní pivovar. Jediný dosud známý popis zámku se však dochoval až z roku 1798, kdy zamýšlel koupit velemyšlevský statek cisterciánský klášter v Oseku. V této souvislosti byl pořízen popis statku včetně zámku.

    Popis zámku odpovídá jeho vyobrazení z roku 1834 a podobě zachycené katastrální mapou z roku 1843 (na obrázku červeně znázorněn zámek obklopen parkem a zahradou). mapa Starší veduta zámku jej zachytila pravděpodobně od severozápadu, k němuž se otáčelo zahradní devítiosé průčelí se vstupem uprostřed,nad nímž byl v patře umístěn balkón. Shora kryla budovu mansardová střecha s několika vikýři. Katastrální mapa dokladuje, že to nebyla budova obdélná, nýbrž že měla minimálně k severovýchodnímu nároží přistavěno jedno křídlo. Můžeme tak předpokládat, že snad během třicátých let 18. století byl poblíž poplužního dvora vystavěn barokní zámek, budova snad původně trojkřídlá, později upravená na stavbu půdorysu písmene „L“. Jelikož zámek zanikl bez stavebního průzkumu, ale byl naštěstí zaměřen, z plánu jeho přízemí lze poznat, že z původní barokní stavby se dochovaly sklepy, obvodové zdi a některé příčky, vymezující několik místností. Kde byla zámecká kaple, zrušená údajně po roce 1822 Jakubem Dobrauerem, není známo. Při jihozápadním konci budovy se rozkládala velká prostora, snad popisem z roku 1798 zmíněný „velký pokoj pro hosty“. Chodba vedoucí podél jihovýchodní obvodové zdi naznačuje, že v těchto místech býval kromě vstupu do bočního křídla rovněž hlavní vstup do parku. Původní skladbu zámeckého patra neznáme. Před rokem 1843 byl k severovýchodnímu křídlu připojen přístavek neznámého stáří a účelu, zachycený katastrální mapou z roku 1843.

    Současně se zámkem byl jistě založen velký park ohrazený vysokou zdí, jak dokládá kresba z roku 1834. Před oběma delšími zámeckými průčelími se rozkládaly upravené parkové plochy, což je dobře patrné ze situace zachycené katastrální mapou z roku 1843. V zahradě bývala umístěna socha postavy v rytířském odění, umístěná na novějším podstavci, představující podle místní tradice prvního majitele statku.

    Stavba zámku byla po roce 1885 zcela přestavěna Zulegery. V odborné literatuře nepanuje shoda, kdy ke stavební úpravě došlo. Každopádně však byl celý objekt rozšířen a přestavěn v duchu pseudobarokním. Původní mansardovou střechu nahradila nová střecha valbová, vnější fasády pročlenila mezipatrová a korunní římsa, okna v patře byla opatřena nadokenními trojúhelníkovými římsami, zatímco nároží zvýraznila plastická bosáž. Tehdy byl stržen drobný přístavek uprostřed jižního zámeckého průčelí a nahrazen čtverhrannou třípatrovou věží zakončenou lucernou nad jehlancovou střechou. Její přízemí, stejně jako přízemí přístavku vestavěného mezi věž a křídlo, bylo opatřeno plochým stropem se zrcadlem. Na opačné straně navazoval na věž balkón, přistavěný před část jižního zámeckého průčelí a podepřený sedmi sloupky čtverhranného průřezu. Na jeho střeše byla umístěna plochá terasa, přístupná z patra věže. Obdobná terasa zaujímala rovněž část patra přístavku na druhé straně věže.

    půdorysInteriér přízemí zámku (plán přízemí na obrázku) oproti jeho vnějšku příliš změn nedoznal. Dochována zůstala v podstatě původní dispozice, pouze dva velké pokoje byly nově předěleny a schodiště osvětlila nová dvojdílná okna. Větším zásahům zřejmě podlehla dispozice patra, ovšem rozlišit v ní původní stav a zásahy spojené s přestavbou dnes již není prakticky možné.

    V nastíněné podobě se zámek dochoval až do druhé půle 20. století. V roce 1950 zámek převzal nově vzniklý státní statek. Tehdy byly provedeny naposled stavební úpravy, ovšem zásahy do interiéru se omezily na vestavbu několika lehkých příček pro vymezení nových prostor pro ubytování brigádníků a vestavbu sociálního zařízení. Objekt však byl během sedmdesátých let minulého století opuštěn a ponechán osudu. Narušenou střechou do něj zatékalo a voda zanedlouho způsobila zřícení její části v okolí věže, pád prakticky všech stropů patra, balkónu a přilehlé obvodové zdi. Devastující účinek měly rovněž tekuté odpady, přitékající k zámku z výše položených budov bývalého poplužního dvora, které zcela zatopily všechny sklepní prostory. Uživatel zámku, státní statek Postoloprty, poté nechal zcela podmáčenou a zčásti zřícenou historickou budovu na konci osmdesátých let minulého století strhnout. Dnes se v jejích místech rozkládá prázdná plocha.

    Historicky zajímavá budova velemyšlevského zámku tak patří již minulosti. Obdobně jako v mnoha jiných případech nedošlo ani zde k podrobnému stavebnímu průzkumu památky, takže poznatky o době jejího vzniku a jednotlivých etapách vývoje jsou značně fragmentární. Zámecká budova byla v únoru 1987, tedy krátce před demolicí, alespoň částečně zaměřena. Zmíněné zaplavení sklepních prostor sice neumožnilo pořídit jejich plánovou dokumentaci, ale i výsledný elaborát umožňuje učinit si byť jen rámcovou představu o vývoji zámku.

    Zámek ve Velemyšlevsi je důkazem, že i tzv. „méně významné“ památky v sobě mohou skrývat množství zajímavých informací, které při jejich odstranění ztratíme, aniž by existovala jakákoliv reálná možnost jejich zpětného získání.

    Z bývalých velemyšlevských sídel dnes zůstalo dochováno jen torzo tvrziště.

    Zaktualizováno 4.7.2003